Vaše dítě se bojí tmy. Stejně jako my, když jsme byli malí. Než jsme pochopili, že ve tmě je všechno stejné jako za světla, jen s tím rozdílem, že se nemůžeme orientovat pomocí očí. Přirozeně jsme vybaveni instinktem, že ve tmě číhá nebezpečí (v podobě divokého zvířete, které kdysi dávno číhalo za každým druhým stromem). Dnes už se děti nemusejí šelem bát. Ale jak je o tom přesvědčit?
Mluvit, mluvit, mluvit, nikdy výsměšně
Děti nejsou schopny přesně identifikovat, čeho se ve tmě bojí. Jejich strach a nejistota plynou z toho, že ve tmě nemohou využívat oči coby základní smysl, na který jsou tolik zvyklé. Děti ztrácejí pevnou půdu pod nohama
Dostavuje se nejistota, začne pracovat fantazie, a zejména pokud má dítě shlédnutou nějakou strašidelnou či agresivní „pohádku“, může aplikovat to, co vidělo v pohádce, třeba pod svou postel nebo za skříň.
O všem, co se dítěti ve tmě honí hlavou, je nutno mluvit. Opakovaně. A nikdy s výsměchem.
Pobývat s dítětem v šeru
Zkuste nastavit pomalou přivykací kúru, během které bude dítě zjišťovat, že šero, potažmo tma, nejsou samy o sobě nebezpečné. A že se dají využít i k přípravě dobrodružství.
Postupem času nechávejte dítě po chviličkách v šeru samotné (ale jedině s jeho souhlasem) – odejděte na záchod, napít se, připravit pití dítěti.
Přesvědčovat dítě, že doma je v bezpečí i ve tmě
Udělejte dítěti doma přehlídku bezpečnosti. Objímejte se s ním, před zhasnutím projděte všechny kouty, aby vidělo, že nikde nic nečíhá. Několikrát zhasněte a opět rozsviťte. Tmu jde přece kdykoliv porazit světlem.
Přemýšlet nad příčinou strachu
Někdy není příčinou strachu ze tmy samotná tma či potenciální příšerky, které mohou vylézat zpoza nábytku. Ale strach dítěte, že maminka, tatínek od něj odejdou. Večer jej nechají samotné v pokoji a ráno už nebudou doma.
Děti strachem ze tmy někdy dávají najevo, že chtějí trávit s rodiči více času během dne i během večera.
Ponechat svítit slabounké světlo, ale na chodbě
Jednowattová žárovka bohatě osvítí chodbu. Dítěti ponecháme do pokoje pootevřené dveře. Dítě tak ví mnohem lépe, že jsme na blízku. Ale nikdy nesvítíme přímo v pokoji.
Večer buďme trošku hluční
Až dítě uložíme, jdeme ještě dělat činnost, která je slyšet až do pokojíku. Dítě to při usínání rušit nebude, právě naopak. Bude mít jistotu, že jsme na blízku.
Pořiďme dítěti strážce
Jaké? Třeba v podobě statečných hrdinů z dětských seriálů. Krtek si vždy se vším poradí, Mašinka Tomáš taky překonávala strach ze tmy – a podařilo se jí to! Teď s tím může pomoci našemu dítěti.
